Asi padesát knih a téměř všechny shromážděná největší literární ocenění (s vrcholem Cervantesova cena 2023) jako oficiální důkaz, který zajistí, že mluvíme o kvantitě a kvalitě. Luis Mateo Diez je jedním z hlavních vypravěčů naší doby, plodný jako Jose Maria Merino s kým lze říci, že skládá tandem podle generace a podle nepopiratelné tvůrčí schopnosti. Zdá se, že pro ty dva nepanikaří prázdná stránka.
Při řešení tolika a tolika příběhů, Mateo Díez zvládá všechno štěstí a jakmile to vypadá, že to začalo kafkovským surrealismem nebo dokonce notami dystopické sci-fi (skládající světelnou scénografii, z níž lze vycházet v existencialistickém tónu), jako by lpěl na zemi tím telurickým realismem costumbrismu a intimity, kde jeho tvorba Celama soustřeďuje jedinečnou sílu. Romány, příběhy, eseje a legendy. Smyslem je psát jako životně důležité dědictví.
En autor tak oddaný literatuře jako zásadnímu základu Ukázat na jeho nejlepší díla se vždy zdá být riskantní. Z tohoto důvodu je při této příležitosti více než kdy jindy nutné poukázat na to, že spíše na subjektivním, na doporučení než na odhodlání, protože navíc to nikdy nemůže být jinak.
Top 3 doporučené knihy od Luise Mateo Díeza
fontána věku
En los mundos más grises, miserables y desprovistos de esperanza, entregarse a lo abominable es parte de la rutina hacia la supervivencia. Cultivar imaginación y color en ese erial es un ejercicio de esperanza que solo está a la altura de los últimos humanos. Esos que se empeñan, pese a todo, en seguir dotando a la noción de lo humano patrones morales tan extrañantes, entre lo decadente, como necesarios.
Corren los penosos años cincuenta en una ciudad de provincias sumida en la penuria y el olvido. Los integrantes de una peculiar Cofradía (más encaminada a lo etílico y a lo esotérico que a los rigores de la penitencia) inician una noche una disparatada aventura, dirigida al hallazgo de una mítica fuente de aguas virtuosas, de la que un día bebió, a lo que parece, un eximio canónigo de dilatada memoria.
La aventura de los cofrades marcará la línea simbólica a partir de la cual se abrirá una vía de escape del mundo estrecho y ramplón que les rodea. Y ese será, naturalmente, el tema sustancial de la novela: el enfrentamiento entre la vida real y la imaginaria, la lucha entre el disparate (teñido también de inocencia) y lo convencionalmente establecido por una sociedad sin imaginación.
El amo de la pista
Sin música, con las luces apagadas. El amo de una pista donde no suena nada ni nadie baila. El abismo es esa oscuridad que queda después de terminar la última canción, y donde nada se alcanza con manos ni con pies. Toda vida necesita una sintonía reconocible que nos haga movernos. En otro caso quedamos expuestas a sonidos monocordes como insanas obsesiones; a agudos que espantan y graves que subsumen la voluntad hasta el convencimiento de que nunca hubo música para uno. Solo los nuevos tonos de cualquier creencia reveladora.
Cantero es un joven desorientado y sin voluntad que no sabe qué hacer con su vida. Perdió a sus padres y ha sido expulsado de la casa de su tío, que se siente traicionado por él. Vive a la que salta y acaba a merced de Cirro Cobalto, un personaje que lo enreda de mala manera y lo mantendrá bajo sus órdenes con extrañas encomiendas. Otros dos misteriosos personajes, Denís y Lombardo, intervendrán en los acontecimientos que le llevarán a las más inesperadas situaciones, entre el riesgo y la irrealidad de lo que pudiera parecerse a una disparatada película.
El amo de la pista es una novela plena de ingenio e imaginación prodigiosa sobre la vulnerabilidad y la capacidad de manipulación de los seres humanos y la peligrosa fascinación de los mistificadores. Una fábula que puede inquietarnos, si pensamos en el mundo en el que estamos gobernados. En ella, Luis Mateo Díez se muestra de nuevo como uno de los creadores más originales de la literatura española actual.
Křišťálové mládí
Krásná je křehká. Je o osudu našeho měnícího se světa. Mládí samo o sobě má také představu o své existenci tak plné, jak je pomíjivé. A možná právě tady začínají největší dilemata nejkrásnějšího věku.
Todas las contradicciones se observan con el tiempo como lagunas, algo así como inconcreciones vividas entre hormonas pujantes y neuronas rabiosas de actividad. Hasta que una amarga lucidez nos devuelve a la idea de que no. Todo aquello de la juventud fue lo auténtico, lo completo, lo esencial.
Od dospělosti si Mina pamatuje své rané mládí, jako by to byly zapomenuté snímky ze starého filmu. Jsou to vzpomínky na dobu, kdy se neklidná a hlučná Mina bludně věnovala pomoci druhým jako způsobu, jak převzít své vlastní nedostatky. Zdá se, že chtít být milován je jejich cílem. Jako by byla zastavena její vlastní existence, odsouzená k letargii, ze které se snaží dostat ven tím, že žije tím, co má kolem sebe.
En Křišťálové mládí Luis Mateo Díez dává vyprávěcí hlas jemné a pohyblivé ženské postavě, která je rozpolcená mezi zmatením jejích podnětů a emocí a kterou doprovázejí další roztomilé a chimérické bytosti, s nimiž se hranice přátelství a lásky mizí.
Narrador magistral, dotado de una capacidad extraordinaria para la evocación y un dominio del lenguaje en la mejor herencia de nuestros clásicos, Díez deslumbra en esta novela sobre la juventud, esa etapa de la vida en la que todo es posible, pero también frágil, como el cristal de una copa delicada que contuviera la esencia de lo que acabaremos siendo.
Další doporučené knihy od Luise Mateo Díeze
Hvězdní starší
Jako protiváha něžného a propastného vyprávění o mládí, kterému se autor věnoval v předchozím románu, předpokládá tento další příběh dějový protiklad, přístup k druhému pólu, kde všechny biologické a mentální tvoří neuspořádanou symfonii, někdy magickou jeho chaos.
El Cavernal, kde se tento román odehrává, může vypadat jako přívětivé zařízení plné starších lidí nejrůznějších druhů, které provozují sestry Clementine. Dalo by se také předpokládat, že je to aerolit odtržený od nějaké stratosféry za hranicemi, kde věk ani čas nemají nic společného s těmi, kteří ji obývají. Nebo nakonec z vesmírné lodi, která se chystá odplout s těmi nejchytřejšími a nejšikovnějšími starci, kteří byli uneseni.
V každém případě, co se stane v Jeskyni, tam není nikdo, kdo by to napravil a vše je spojeno s jakýmsi bláznivým dobrodružstvím, které je předvídatelně nebezpečné. Román, který nás zavede do tohoto zařízení, může být velmi zábavný a zároveň tajemný a znepokojující.
Obraz mezi expresionistou a surrealistou, s nímž je napsán a vykreslen, má hypnotický nádech událostí a postav, na které je těžké zapomenout, i když je třeba riskovat, že se stanete čtenáři v jeskyni nenávratně uzavřeni, což je zážitek tak znepokojivý, jaký je. povedený.
Strom pohádek
Titulní obrázek zní jako film Tima Burtona. Údajné plýtvání fantazií, na které fantastická myšlenka směřuje, nakonec naloží do koše úrodu chutného ovoce, nesourodé, ale ze stejného stromu, kde se stručnost vyprávění spojí s onou mocnou nekonečnou imaginací příběhu jako neomylného přenosu toho, kdo my jsme.
„Dát dohromady příběhy, které jsem napsal a publikoval na dlouhé cestě počítačem v letech 1973 až 2004, pro mě nebylo snadné. Příběhy se mi vymknou z rukou, romány jsou ke mně více svázány, i když se musím také přiznat ke svému stavu nedůstojného majitele svých fikcí. To, co již bylo napsáno, mě vždy zajímá méně než probíhající projekt a sklon vynálezů k anonymitě mě vždy uchvátil.
Příběhy se nám vymkly z rukou ve ztracených a obnovených knihách, v jednotlivých sbírkách, také v knihách, které se netýkaly výhradně příběhů, knih, ve kterých byly příběhy i další věci. Spojit je znamená poznat je, nechat je vrátit se a získat konzistenci větví stromu, ke kterému patří.
Nepochybně obsahují nenahraditelné stopy mého literárního světa, různé tonality a nálezy a po tolika letech mohou dokonce reagovat na protichůdné zájmy a výzvy. Dokonalost zapomnění, morální a estetické ambice, že fikce nepotřebuje majitele, velmi dobře koresponduje s ambicí dokonalého příběhu, jakkoli nemožného, jak je nezbytně nutné.
Nelze uspokojovat příběhy, život získaný fikcí musí být vždy silnější než ten skutečný.
Limbo kin
Ilustrovaný svazek doplňující nové tvůrčí aspekty v bibliografii, která je pro začínajícího čtenáře jeho díla téměř nesrozumitelná. Skutečné potěšení pro ilustrátora, jakým je Emilio Urberuaga, který dokonale spojuje tuto dualitu písmen a obrázků, narativních záměrů, scén a symbolů.
Ještě více v návrhu, jako je tento, který se uchýlí k meta, aby oslovil kinematografii jako umění, ale také trompe l'oeil, idealizaci a realitu, postavy a jejich herce... život v podstatě přenášející z jedné strany plátna na jiné v existenciální osmóze, která zanechá veškerou šťávu.
Ve dvanácti příbězích, které tvoří The Limbo of the Cinemas, nás Luis Mateo Díez, jeden z nejuznávanějších a nejoceňovanějších spisovatelů u nás, zavede do kin. Jde o výlet do minulosti a také do současnosti toho, co se může stát v temné komoře, když protagonisté filmů ožijí a vyjdou ke stánkům, nebo Marťané, kteří přistanou v kině Cosmo v Bericii, popř. vražda v kině Jasnosti... Luis Mateo Díez nám v této skvělé knize ukazuje svou nejzábavnější a nejhravější stránku, aby vzdal poctu kinům, skvěle ilustrovanou skvělým Emiliem Urberuagou.
