3 nejlepší knihy Raymonda Carvera

Zatímco Bukowski pevně vztyčuje prapor těch bezduchých spisovatelů, v záměrně patetické přehlídce špinavého realismu, dalších autorů, jako je Raymond Carver, Richard Ford o Pedro Juan Gutiérrez pokračovali a vylepšili tento druh sugestivního vyprávění na viscerální. Typ vyprávění zbavený důvtipu, aby čtenáře zaměřil na postavy, pohybující se v naprostém rozmaru čtenářské mysli, která obnovuje minimalistická nastavení a občas je naplňuje psychedelickou barvou.

Raymond Carver Byl to on, kdo nejlépe upravil to síto narativní slámy, aby v příběhu (a také v poezii) našel dokonalé prostředí, ve kterém se bude toulat po jeho postavách životně důležité bezvýznamnosti, které kvůli své vzteklé pravdě nakonec přilnou k naší kůži jejich nepatrným příběhy odnikud, propast, která nás nakonec všechny obklopuje a v níž pouze hedonismus a nihilistický bod mohou poskládat potřebnou filozofii k přežití.

A přesto mezi celou řadou postav, které zabírají krátké scény jeho bezohledných příběhů, také zjišťujeme, proč se tam dostáváme, na ten okraj propasti duchovní a fyzické nicoty. Při pohledu na všechno nebo nic zjistíme, jak ničení ohrožuje jakoukoli životně důležitou konstrukci karet svým lehkým rozmarným rozmarem dívky.

Carverovy postavy nakonec bijí a plně se otevírají svému utrpení, ke svým unáhleným koncům, k jeho opotřebení a demotivaci, k temnému štěstí rezignace a převzetí porážky.

Jde o rozhodnutí, který motor bude tím, co bude iniciovat každé nové rozhodnutí postav, ať už trvalý strach nebo nepotlačitelnou fyzickou touhu, která se před každou hrozbou probouzí se silnou urputností. Postavy se staly filozofy všedního dne, zrcadly, kde se dokonale odráží moderní člověk.

Nejlepší 3 doporučené knihy od Raymonda Carvera

Začátečníci

Dílo dříve známé jako O čem mluvíme, když mluvíme o lásce? ve skutečnosti to prošlo vyslovením nedůvěry konkrétního redaktora v roce 1981. Carver by pravděpodobně nebyl schopen diskutovat o tom střihu ze svazku povídek.

Jde o to, že o mnoho let později by tato kniha dorazila bez počáteční revize a úplnější velikost díla by pak byla objevena tak, že pokud by ji již v té době požehnali ti nejneuctivější čtenáři, pak by tuto dostředivou sílu ještě zaokrouhlila kolem do zničující melancholie.

Řetězec každodenních příběhů skládá mozaiku s kousky lásky ve skleněných hranách přitisknutých rukama, se smutky, které zní jako rozloučení a zkáza.

Výpravná koláž na prázdném plátně, bez popisných rekreací, kde alkoholem drží pohromadě jen kousky kůže, alkohol, který se otevírá nejhrubší pravdě a z ničeho nic vykukuje na lucidní cestu.

Tři žluté růže

Snad všechno to hnutí spojené se špinavým realismem má inspiraci v Čechově, možná příběh postav a prostředí plný stylistické a duchovní střízlivosti pochází od ruského génia, který tak nějak položil základy moderního příběhu, jakési odbočení od tradičního příběhu aby se z briefu řešily pozemštější aspekty.

Tak by se dal chápat konečný nádech tohoto svazku šesti příběhů, závěr, který dává svazku název a který oslovuje domnělý konec Čechova, který z toho odrazu pacienta, který ho paradoxně vede k jeho rozuzlení, střílí k novému konci svých dnů, za zvuku ledové narativní symfonie, kterou jako epitaf složil jeho obdivovatel Carver.

Zbývajících pět příběhů se ponoří do nových případů osamělosti a zklamání jako postav, které cestují stejnou ruskou stepí, v níž Čechov lokalizoval své protagonisty.

Pokud mě potřebuješ, zavolej mi

Géniové jsou takoví, vždy můžete očekávat nové zmatení, nové dílo, které pohřbil nezájem.

Carver je možná považuje za příběhy méně, těchto pět nových příběhů všedních a střízlivých se otevírá do intimního a šokujícího prostoru vypravěče, který hodlá opustit svá pekla a který se pohybuje s posledními údery mezi literaturou, která byla placebem a odsouzení.

Příběhy o mužích, kteří již opustili podivnou záři alkoholu v láhvi a snaží se znovu najít sami sebe. Kromě toho, že minulé cesty nelze začít znovu, bez ohledu na to, jak moc věříte, že vždy existuje naděje.

Být poraženým znamená být člověkem. A při generální maškarádě nejsou ušetřeni ani alkoholici ani abstinenti.

Další doporučené knihy od Raymonda Carvera…

Zkratky

V roce 1990 četl Robert Altman Carverovy příběhy a bylo mu jasné, že je tam film. Filmař k tomu „vedl dialog“ se spisovatelem, kombinoval jejich texty, přesouval postavy z jednoho příběhu do druhého a po svém sestavil jakýsi nezapomenutelný zfilmovaný „velký americký román“. To jsou příběhy, které inspirovaly film.