Už nemám naději. Prohloubil jsem se v sobě, na antipody své myšlenky, své duše nebo čehokoli, co pokrývá moje kůže. Ale nestojím ve vzduchoprázdnu. Pode mnou se táhne oceán, tak obrovský, jak je nesnesitelně klidný a temný.
Napsal jsem všechny své příběhy a romány, starý koníček, nyní odmítaný. Prostřednictvím svých příběhů jsem zvedl všechny své možné životy, zvážil každou z alternativ a cestoval po každé cestě, která ukazovala na cíl. Určitě proto mi nic nezbylo. Unavil jsem se.
Moje kroky mě vedou bez cesty neznámými ulicemi města, kde jsem vždy žil. Někdo mě vítá s úsměvem, ale mám pocit, že jsem rozředěný mezi tolika podivnými tvářemi, abych nebyl nikdo jiný. Jen chápu, že konec je spěchán za zvukem mých píšťal, které tvoří smutnou improvizovanou melodii.
Procházím mezi dávnými vzpomínkami, čerpanými ze zkoušky života, který začal už dávno. Plánují v limbu mé paměti sépiové obrázky s falešnými titulky a syntetizují okamžiky, které se snad nikdy nestaly.
Nejvzdálenější část vypadá ostře, zatímco když se pokusím zamyslet nad dnešním hlavním chodem, vypadá to, že jsem několik let nejedl. Potichu komentuji: „abecední polévka“.
Přicházím do starého parku. Říkám „starý“, protože si myslím, že jsem tam byl ještě alespoň jednou. Moje nohy zrychlují kroky. Nyní se zdá, že vždy nastavili cestu. Pohybovali se poháněni „starým“ instinktem.
V mé mysli jsou nahá dvě slova: Carolina a dub s takovou radostí, že mi rozčesaly kůži a probudily úsměv.
Čeká na mě opět ve stínu stoletého stromu. Vím, že se to děje každé ráno. Je to moje poslední žádost o vězně, pouze to, že v mém případě je to výsada, která se každý den opakuje tváří v tvář trestu za Alzheimerovu chorobu. Nad touto krutou větou zapomnění se mi daří být znovu sám sebou.
Moje kroky vyvrcholily jejich dobrodružstvím před mojí milovanou Carolinou, velmi blízko jejích očí, klidné navzdory všemu.
"Velmi dobrý miláčku"
Když mě líbá na tvář, světlo padá na několik okamžiků na oceán, jako krátký a nádherný východ slunce. Cítím se znovu naživu.
Narodit se není jen otázkou prvního příchodu na tento svět.
„Dáme si dnes polévku podle abecedy?“