To, že Frankfurt je hlavním knižním veletrhem na světě, není náhoda. Německá literární tradice nás vede skvělými pery se svatozáří transcendence v jakémkoli žánru, na který se člověk podívá. Od realismu nejbližšího zemi a jejím okolnostem až po nejvzdálenější fantazii našeho světa. Německý vypravěč se vždy objeví v každém žánru vyčnívajícím mezi průměrem. S solventností odolnou proti bombám, která zajišťuje nejen magnetický rámec pro čtenáře každého žánru, ale také kreativitu, která vždy přesahuje hranice národností a objevuje se v lidech požehnaných múzami.
Možná jsem to jen já, ale ať už je žánr německého spisovatele ve službě jakýkoli, můžete cítit náznak fascinujícího existencialismu v přesných dávkách požadovaných v každém žánru. A hádejte, že by to mohlo být způsobeno jedinečným geografickým efektem. Na jedné straně Severní moře a na druhé Baltské moře dosahují ve svém tření až k nejvnitřnějšímu Německu a šíří vnitrozemské narativní návrhy jako vzdálené ozvěny sirén. Ve skutečnosti se romantismus zrodil v germánských zemích...
Toulání stranou, tady je můj výběr toho nejlepšího z německé literatury. Stejně jako v mých výběrech spisovatelů z jiných zemíSoustředím se na novější dobu.
Top 10 doporučených německých spisovatelů
Thomas Mann
Nikdo neví, jakým spisovatelem by byl Thomas Mann v Evropě bez války. Ale za okolností, ve kterých žil, od první do druhé světové války, s meziválečným obdobím a posledním poválečným obdobím, jej jeho politické zapojení jako intelektuální opory nikdy nenechalo lhostejným, ať ho to stálo cokoli. Vtipné na tom je, že Thomas Mann se stal idealistou na obou stranách, otáčející se postupně doleva, jak nacismus získával prostor, a uplatňoval svou sílu jako jakékoli pravidlo.
Byl vyhoštěn v několika zemích a po mnoho let byl americkým občanem, dokud jeho deklarovaná levicová ideologie neskončila jeho poznamenáním také v zemi, jejímž novým nepřítelem bylo Rusko.
Velmi úspěšný autor, nejprve ve svém rodném Německu a později ve zbytku světa, už když byly jeho knihy v Německu zakázány. Otec synů stejně idealistických jako on, který neváhal narukovat do armád proti nacismu. Nobelova cena za literaturu v roce 1929.
Nepochybně hektický život pro tohoto autora, pravděpodobně nejlepšího kronikáře toho, co se v Evropě žilo v neklidné první polovině XNUMX. století.
Jako autor poznamenaný svým pevným přesvědčením (ačkoli časem antagonistickým) a okolnostmi je jeho dílo prosyceno onou složitou evropskou realitou. Ale základní četba také přináší nesrovnatelný požitek z dobré literatury.
Michael Ende
Pro každé dítě začínající s literaturou jsou naprosto nezbytná dvě fantastická čtení. Jedním z nich je Malý princ Antoine de Saint-Exupéry, a druhý je Nekonečný příběh, z Michael Ende. V tomto pořadí. Říkejte mi nostalgicky, ale nemyslím si, že je to bláznivý nápad postavit ten základ čtení, který se i přes postup času neztrácí. Nejde o to považovat něčí dětství a mládí za nejlepší, Jde spíše o záchranu toho nejlepšího z každé doby, aby to přesahovalo více „doplňkových“ výtvorů..
Jak už to tak bývá při mnoha jiných příležitostech, mistrovské dílo, gigantický velký výtvor autora ho nakonec zastíní. Michael Ende napsal více než dvacet knih, ale nakonec se jeho Nekonečný příběh (v kinech a nedávno upravený pro dnešní děti) stal tím nedosažitelným výtvorem i pro samotného autora, který znovu a znovu sedí před svým spisovatelským koutkem. . Nemohla existovat žádná replika nebo pokračování pro dokonalé dílo. Rezignace, příteli Ende, považuj, že jsi toho dosáhl, ačkoli to znamenalo tvé vlastní pozdější omezení... I tak jsem ho musel kvůli výjimečné aktuálnosti jeho skvělého románu umístit na začátek germánského vyprávění.
Patrik Suskind
Zvědavě zavírám pódium německých vypravěčů dalším one hit wonder. Ale jde o to, že Suskind's je velmi podobný Ende's. Budou to jistě jeden z nejpozoruhodnějších případů v dějinách literatury posledních staletí.
Jak říkám, někteří spisovatelé, výtvarníci, hudebníci nebo jiní tvůrci mají to štěstí, štěstí nebo předurčení vytvořit mistrovské dílo z ničeho. V případě ušlechtilého umění psaní, Patrick Süskind Je to pro mě jeden z těch, kterých se dotklo štěstí nebo Bůh. Navíc jsem si jist, že jeho román El parfém byl napsán ve spěchu. Ono to ani jinak nejde. Absolutní dokonalost (nic společného s jejími stíny nebo marnými pokusy) není v souladu s disciplínou, ale s náhodou, s pomíjivostí. Úplná krása je věcí otisku, deliria, nic společného s racionálním.
Někdo nebo něco opravdu vlastnilo autorovy ruce, aby nakonec napsali tak dokonalé dílo. V slavný román Parfém, smysl: čich, přebírá svou skutečnou smyslovou sílu, zbožňovanou modernitou, zrakem a sluchem. Není to při vůni spojeno s ještě silnější pamětí než kdy dříve?
Smutek přichází později. Jako tvůrce víte, že už to nikdy nebudete moci udělat, protože jste to nebyli vy, byly to vaše ruce ovládané jinými, posedlé jinými. Nebylo to tak, příteli Patriku? Proto zůstáváte stínovým autorem. Aniž byste veřejně dávali najevo svou frustraci z toho, že jste poznali slávu procesu stvoření.
Hermann Hesse
V první polovině XNUMX. století byli dva evropští spisovatelé, kteří výrazně vynikli, jeden byl již vznešený Thomas Mann a další byl ten, který jsem umístil na čtvrté místo: Hermann Hesse. Oba byli Němci a oba cestovali tou hořkou cestou směrem k odcizení vlasti na které se divně dívali.
A z toho odcizení dokázali nabídnout existencialistickou, fatalistickou, dramatickou literaturu, ale zároveň se napravit z myšlenky, že přežití toho nejhoršího může vést jedině ke svobodě a nejautentičtějším zábleskům štěstí. Jak by to mohlo být jinak, nakonec se stali přáteli ve své tvůrčí harmonii. A kdo ví, možná se nakonec krmili navzájem, aby napsali některá ze svých nejlepších děl.
Popravdě jsem poněkud váhal, zda je v tomto žebříčku oddělit. Ale Ende a Süskind mi připadají působivější kvůli jejich jedinečné schopnosti skládat mistrovská díla, která je nakonec oba pohltila. Hesse napsal skvělé knihy mezi metaforickým s filozofickým střihem, který klouže mezi zápletkami s tím zbytkem tragického a houževnatostí. Mnohé z jeho knih dnes navštěvují čtenáři, kteří hledají motivaci. Alegorie Made in Hesse, které přesahují svou dobu díky svým rozsáhlým znalostem lidské duše, emocí a obzorů jako cílů k co nejúplnějšímu přežití.
Charlotte Linková
Všestranný autor tam, kde existuje, schopný té nejznepokojivější zápletky nebo nejvášnivějšího intimního příběhu. Protože donedávna Charlotte Linková byl jedním z nejuznávanějších hlasů německé a evropské kriminálky. A nadále zůstává odkazem na tuto kapacitu pro nové dějové zvraty ve své bibliografii. A je to tím, že po více než třiceti letech věnovaných světu literatury Link mistrně zachází se všemi druhy klíčů nezbytných k tomu, aby dosáhl úrovně bestselleru ve všech druzích děl.
Natolik, že jednou byla tato nejprodávanější autorská kapela dosažena v tak náročném žánru, jako je noir, Charlotte Link se přihlásila k dobovějšímu narativnímu aspektu, s tou intimitou, která uchvacuje i čtenáře z půlky světa prostřednictvím autorů jako např Maria Dueñas, na španělském trhu, příp Anne Jacobsová po celém světě.
Určitě tedy nikdy nevíte, kde se zlomí další román od geniálního a variabilního vypravěče, jakým je Link. Občas závraťové pero a nabité hloubkou u ostatních, s precizní charakteristikou postav pro roli, kterou musí v sadě hrát. Německá spolehlivost až do konečného zvratu nebo překvapení. Zejména uvidíte, že zde nám zbývají jeho temnější návrhy, ale aniž by to ubíralo na jeho skvělé chameleonské schopnosti.
bernard schlink
V jakékoli jiné profesi nebo zasvěcení jsou ti, kteří přijdou neočekávaně, označeni za povýšené osoby nebo obviněni ze zneužití. Je dokázáno, že literatura vždy vítá každého, kdo má něco zajímavého, co by mohl říci, s otevřenou náručí když to udělá s tou nezbytnou dodávkou jakéhokoli dobrého spisovatele.
Prototypickými příklady tohoto příchodu k dopisům z velmi odlišných míst, které nakonec jsou společné prostory, jsou například lékaři s typy jako Robin Cook, nebo advokacie s neměřitelným John Grisham. V prostoru blízkém právnickému povolání najdeme soudnictví. A mezi soudci jen málokdo přešel do smyšleného vyprávění s významem bernhard schlink.
Jen málokdo si znalci tohoto autora mohli při své praxi právníka představit, že by byl schopen nabídnout příběhy s takovým humanistickým pozadím, s podmanivá citlivost a přístupy, které jsou znepokojující kvůli své přirozené protiváze mezi existenciálním a akcí nastínil s jakousi narativní efektivitou.
Auta životů a souhrnné věty o povaze duše, která se v podstatě jen snaží okupovat své dny jízdou na vlastních protikladech. Rozpory, které se jako odborné důkazy nebo svědectví snaží pouze odhalit tu konečnou pravdu, která nás hýbe.
Schlink vždy popisuje velmi detailní postavy v jeho nejhlubší části, kde sídlí nevyslovitelná tajemství, a to ani pod přísahou. Děj každého z jeho románů se vždy točí kolem brilantnosti protagonistů proměněné v základ, vystavený před porotou čtenářů, kteří pozorně naslouchají, aby vynesli verdikt v otázce života jako laici, kteří potřebují porozumět tolika vzácným záhadám. že teprve na poslední stránce najdou tu ultimátní motivaci dát celý život na svou obranu.
Günter Grass
Günter Grass Byl občas kontroverzním autorem pro svůj narativní návrh s velkými dávkami sociální a politické kritiky. Ale zároveň je to slavný spisovatel, který je schopen nám představit velmi lidské příběhy, které přetékají z té scénografie politiky jako téměř vždy násilného prvku soužití, alespoň v historickém období, které musel žít a vždy systémy totalitní moci politicky nebo ekonomicky.
Německý vypravěč vycházející z druhé světové války a tvůrce realistického stylu s fatalistickým nádechem idealisty na pokraji přesvědčení, že sociální je téměř vždy prohranou bitvou, nakonec své literární dílo namočí ta představa věčných poražených: lidí, rodin, jednotlivců vystavených rozmarným vzestupům a pádům velkých zájmů a deformaci vlasteneckých ideálů.
Pustit se do čtení Güntera Grassa je cvičení přibližující se evropské intrahistorie, které úředníci nestarají o přenos do oficiální dokumentace a že pouze spisovatelé jako on nám předkládají svou absolutně hrubou hrubost.
Peter stamm
Neklid v nejširším a nejpříznivějším smyslu tohoto pojmu je podstatou spisovatele Peter stamm. Chlap přitvrdil v dopisech od toho nejautentičtějšího samouka, který nemá kmotry ani doporučující dopisy.
A samozřejmě klopýtnutí je něco, co je vlastní stavu tvůrce každého oboru, který objeví svou kreativní žílu, aniž by měl předchozí rodinné kořeny nebo relevantní kontakty ve světě dne. Pouze nakonec existují příležitosti pro skutečného génia, navzdory všemu.
Jeho román Agnes byl klíčem, tím dílem nepopiratelné kvality, které skončilo bořením obvyklých zdí stavěných proti vyděděným a profánním ve světě, jakým je v tomto případě literární.
Stamm's je a intimita existencialistický, překvapený, snový, odcizený a zároveň sublimovaný svou stručnou a brilantní formou směrem k tomuto velmi osobnímu otisku. Nezaměnitelné razítko vždy nutné k detekci vypravěčů odlišných od průměrnosti a tím k pozorování světa a postav, kterými jsme všichni, s novými hranoly.
sebastian fitzek
Bude to tak, že každý právník má v rámci potenciálního obránce zločinu podle klienta, který si ho zvolí. Nebo jednoduše, že přístup k právnímu světu vzrušuje některé múzy, kteří se nakonec poddají černému žánru, unavení inspirovat vyšší vášně jiných časů. Jde o to, že sebastian fitzek es ještě jeden z právníků přešel do beletrie, jako naše Lorenzo Silva, aniž bychom šli dále.
A literatura z právnické profese, na kterou její autoři převracejí přístupy soudního thrilleru; řeší svět podsvětí (který nakonec skončí vůči soudci zodpovědnějším méně, než bychom chtěli); nebo se ponoří do černého žánru, který se spojuje s podrazy spravedlnosti, která je někdy příliš slepá.
V konkrétní případ právníka Fitzka Nejvýrazněji lze vyzdvihnout jeho intenzitu v souboru frenetických děl psychologického napětí, které nás místo toho, aby nás vedly jasnými soudními budovami, zavedou do temných chodeb mysli.
Romány, ve kterých se chvílemi cítíte jako panenka vydaná na milost a nemilost netušeným osudům nádherně rozvinuté zápletky, do které vstupujete bez možného odpuštění čtení. Každý čtenář Fitzka sdílí tuto myšlenku magnetismu postav ukrytých v pavučině a jen stěží se pokouší uniknout do extrému, kde se zdá, že osvobození z labyrintové pasti může být.
Cornelia jiskra
Fantasy žánr nalezený v Cornelia jiskra základní kámen, který vyvažuje vyprávění velkých autorů nejepičtějšího vyprávění (dejme tomu Patrik Rothfuss), s tradičnější fantasy (řekněme také německou Michael Ende). Vše v dětinská a mladistvá stránka, která zeluje tolik potřebnou literaturu jako protiváha rychlých románů„chutné pro mladé čtenáře, ale bez pozadí.
Protože se shodneme na tom, že existuje propast mezi „Nekonečným příběhem“ a knihou, která by se dala nazvat „Den, kdy Francisca zjistila, že zelená a červená se nekombinují“ (jakákoli podobnost s realitou je pouhá náhoda). Funker se honosí, ať už ve svých ságách nebo v jednotlivých dílech, v těch dílech klasických reminiscencí, tedy s morálkou. Vždy rozvíjejte uzly s vynikající vynalézavostí.
Představivost našich dětí je tedy s Funke v dobrých rukou. A dokonce i naše vlastní představivost se může také dobře omladit mezi zápletkami tohoto velkého německého autora schopného vcítit se, jak to vědí jen velcí vypravěči, do světa mezi dětstvím a raným mládím, kde můžeme urovnat esence o dobru a zlu které se promítají ze vzdálených světů směrem k pozemštějšímu chování mladých.