V románech z louis landero vždy najdeme tu nejjasnější brilantnost jakékoli pečlivě postavené postavy, se záměrem dosáhnout hloubky jeho bytí. Každá nová kniha Landero je hloubkovou prezentací hlavního hrdiny, který prochází kolem našeho gauče, aby nám odhalil všechno, čím je. Příběhy zevnitř ven, zevnitř nikdy neprojevené lidmi v obecné maškarádě a které slouží k empatii našich výstředností a pošetilostí, našich snů a tužeb, koneckonců to všechno sdílí jako lidé, před kterými stojíme rozdíly v okolnostech, které jsou nám předkládány.
A v tomto román „Jemný déšť“ Gabrielovy okolnosti nás vedou do známého, do toho podivného prostoru, který se mění a odkazuje na celý náš život, do buňky moderní společnosti (jak ji popisuje nějaký filozof). Gabriel, Aurora, Sonia, Andrea, Horacio obíhají kolem octogenní matky, která je chtěla jen vidět společně. Ale každý z nich má své důvody ke zklamání, k pocitům viny, odporu a zrady.
Bezpochyby, navzdory pozdnímu začátku svého literárního povolání, Landero shromáždil, že kumulace pocitů a perspektiv, které každý dobrý spisovatel potřebuje, aby se stal vypravěčem, se stal kronikářem, který je schopen syntetizovat z rozdílů dětství a dospělosti, což nakonec vede k tomu, že se dokáže vzdálit těm, který předtím vytvořil tu nerozbitnou jednotu.
Aurora je ta bytost světla, schopná vcítit se do každého a neschopná najít místo setkávání mezi sourozenci, kteří jen čekají, až přeskočí nějaká nesrovnalost, aby obnovily staré spory. Gabriel, který se vždy snažil převzít vedení, se nevzdává ve svém úsilí o rozmazání, aby znovu získal podstatu bratrství plného scén sváru, které se znovu objeví s tím prvním pramínkem ze stále černější oblohy.
Možná jde jen o vynucení setkání, které vede matku k názoru, že ne všechno bylo marné, že rozbitá rodina může otevřít nové obzory, když tam není. Ale jak říkám, každý bratr má něco velmi zajímavého, co nám může říci, zatímco my je posloucháme jako psychoanalytiky a snažíme se sestavit minimálně skutečnou hádanku ze souhrnu subjektivit, které probouzejí ten pocit, že hnisání se sotva může zahojit jako čistá rána. A pak shledání skončí jako nové počítání s nepředvídatelným koncem.
Novinku Lluvia fina, novou knihu Luise Landera, si nyní můžete koupit zde: