Před mnoha desetiletími a nesčetnými léty bylo dítě, kterým jsem byl, okouzleno hvězdami. Léto strávil v Añón de Moncayo, místě, kde bylo možné pozorovat nebeskou kupoli v celé její velkoleposti. Srpnové noci, ve kterých nám starší vysvětlili význam a význam každého z těch světelných bodů, které zdobily noc. V současné době naštěstí stále existuje způsob, jak si takovou oblohu užít díky iniciativám, jako je např elnocturnario.com, kde přístup ke hvězdám nemůže být opravdovější, vzácnější a podrobnější.
Po letech, když psaní příběhů a románů zabíralo velkou část mého volného času, jsem napsal příběh o slzách San Lorenza (křesťanské alias pro Perseidy). Ta věc byla o kouzelníkovi, který cestoval do Huescy v devatenáctém století na slavnostech svého patrona, samotného San Lorenza. Do té doby přišel s jedním z nejvíce fascinujících triků na světě, který mohl být reprezentován pouze v noci 15. srpna prací a ladností hravých Perseid. Možná to sem někdy nahraju.
To aniž bych zapomněl na svou pozdější „bilogii“ o „El sueño del santo" vedle "Esas estrellas que llueven» kde má hvězda zásadní váhu k odhalení záhady zápletky.
Astronomie nepochybně hodně hraje beletrii, ale astronomie vždy předčí jakoukoli fantazii. Protože jako věda se živí velkými mýty vybudovanými od prvního člověka, který zvedl hlavu s otevřenou pusou, aby pouze předpokládal a nechal se unášet představivostí. Úsvit této vědy tvoří fascinující mozaiku posetou vlastními brutálními obrazy.
V současné době si můžeme užívat množství knih, které nás vedou k podrobnému poznání měnící se nebeské kupole v závislosti na ročním období a naší poloze na planetě. Jde pouze o to, pomocí internetového vyhledávače najít ten příklad, který vysvětluje vše od primitivní vize, která nás může vrátit zpět ke Keplerovi, dále k Ptolemaiovi nebo jakékoli jiné ze starověkých kultur, které nabízely svou vizi Vesmíru.
Začneme-li od minima a chceme se ponořit do té části kosmu, ve které jsou lidé v současnosti schopni najít oporu a vysvětlení, autoři jako např. Eduardo Battaner Mají plné ruce práce s rozšiřováním astrofyziky, aby ten temný prostor plný magických záblesků byl méně ledový.
Pokud si chceme užít mytologický aspekt, který sleduje a dokonce kreslí postavy, které zabírají souhvězdí nebo sady hvězd, můžeme si užít množství knih, které se ponoří do této mytologie nebeské klenby.
Pokud je naše zvláštní spojení s nebeskými tělesy, jako je Měsíc, nemálo knih nám představuje dvě tváře našeho satelitu. Protože už víme, že v rámci rovnováhy naší planety má hodně co říct i Měsíc.
A tak si člověk pořídí dalekohled, aby podnikl cestu, kterou lidská bytost absolvuje po staletí, se stejnou vizí jako dítě a hledá možná ty nejosvícenější odpovědi. I když je jasné, že dobře zdokumentovaný jeden vypadá spíše jako cicerone vesmíru než Ulysses ztracený mezi neznámými oceány. Odvaha vědět se vždy vyplatí.