Goya je bezpochyby spisovatelem ropy. To, co dnes mohl aragonský génius zachytit na svých obrazech, se stává dobrodružstvím, na půli cesty mezi Donem Quijotem a Bohemian Lights.
Je o Dějinách Španělska z privilegovaných očí tvůrce, jehož ruce a štětce přenášejí emoce a probouzejí je v divákovi XNUMX. nebo XNUMX. století.
Když nejde o drtivé kompozice velkých rozměrů, najdeme Goyu příběhů, rytin jako nesmrtelných okamžiků vytvořených pro lept.
A pro každé tvůrčí období zanechává stopu změn, proměnlivých emocí, které nás podle okolností přemáhají. Portrét Španělska se svým světlem a tmou, s jeho jasem a vlastními deformacemi z přechodu mezi XNUMX. a XNUMX. stoletím.
Není tedy překvapující, jak zajímavá se mi zdá tato kniha Poslední portrét Goyi, která má v úmyslu poskytnout portréty jednoho z univerzálních tvůrců, zejména pro její schopnost syntetizovat a vždy udržovat otisk bytostně lidského v umělecká tvorba.
Shrnutí: Během dlouhého období chaosu, který znamenal skok století mezi XNUMX. a XNUMX. stoletím ve Španělsku, v době politických otřesů a vlasteneckých válek, si Francisco de Goya musel vydělávat na živobytí dvorním malířem a dělat rodinné portréty královskými a aristokracie. Ale jeho nejdůležitějším portrétem nemusí být žádný z nich, ale fenomenální oltářní obraz, který tvoří jeho kresby a rytiny, dokud nenamaloval monstrózní a rozrušenou tvář své doby.
Poslední Goyův portrét Je inspirována různými epizodami v umělcově životě. Je to takříkajíc série dialogů s vysokým ikonografickým obsahem, protipól „dobové komedie“. Autoři, reagující na Goyovu invenční genialitu a ohromnou expresivitu, nakreslili portrét malíře, který jej zařadil do své doby, a přitom ho stále představoval jako muže, který k nám mluví ze současnosti, jako by znal naše současné problémy, jako např. Kdybych maloval budoucnost
Knihu Poslední portrét Goyi od Johna Bergera a Nelly Bielski si nyní můžete zakoupit zde: