Kino je bezpochyby sedmým uměním díky chlapům jako Kubrick. Režisér, který se nespokojil s vyprávěním příběhu, ale spíše sondoval nekonečné možnosti svých filmů od přísně narativních až po emocionální a psychologické. A dělal to prostřednictvím plánů, přístupů, efektů, fotografií nebo dialogů. Protože je pravda, že některé z jeho největších hitů v různých žánrech jako Espartaco, Lolita nebo třeba Resplandor jsou založeny na běžnějších scénářích. Ale nejrozpoznatelnější Kubrick je objeven v jiných typech více metakinematických filmů, dalo by se říci.
Být avantgardou není snadné téměř v žádné disciplíně. Tato záležitost má něco z nevyzpytatelného stávání, kreativity a geniality před nápady a strukturami. Předpokládám, že existuje rasa, která se nám zjevuje ve skocích. Úderem důmyslného projektu, který nakonec nese ovoce, odsouvá do zapomnění ostatní, kteří by mohli být zavrženi za to, že ničím nepřispěli v tom riskantním směru neustálého vývoje směrem k novým cestám.
Ale takto získáte pečeť mezi velikány. Nedokázali jsme si představit, že by Kubrick natáčel seriál nebo se podřizoval diktátu nějaké rozpoznatelnější žánrové filmografie, Kubrick prozkoumával nové cesty, abychom jeho díla nakonec i dnes viděli s maximální dávkou překvapení a aktuálnosti. Něco jako paradox mluvit o filmové klasice vždy v popředí.
Top 3 nejlepší filmy Stanleyho Kubricka
2001. Vesmírná odysea
K DISPOZICI NA JAKÉKOLI Z TĚCHTO PLATFORMY:Nedávno jsem se bavil s kamarádem o nejlepších filmech z sci-fi nad prostorem. Nakonec jsme podlehli nejnovějšímu „Interstellar“ Christophera Nolana a Kubrickově Odyssey jako nejpozoruhodnějším v těžkém boji o to, abychom byli rozhodně nejlepší.
A je pravda, že dnes může být Odyssea podceňována kvůli omezením speciálních efektů okamžiku. Ale bezpochyby je to mistrovské dílo plné znepokojivých představ o časoprostorových paradoxech, červích dírách, které dokáže dosáhnout hodnoty románu tím, Arthur C. Clarke v zápletce to ale předčí svou šokující antropologickou vizí překypující napětím o naší vlastní existenci.
Nebyl žádný spěch, aby vstoupil do toho úsvitu člověka z monolitu schopného probudit jiskru, změnu. Také nám zabere čas, než objevíme astronauta ztraceného ve své nukleární bílé místnosti, ponechaného svému osudu, poklidně stárnoucího na tom podivném místě jako alegorie nejtranscendentnější smrti, jaká kdy byla. Magnetický film, který vyžaduje od diváka určitou paralelní introspekci. Ne vždy je nejlepší den to vidět. Ale když je člověk připraven, s časem navíc, který je nám každým dnem ve filmech, seriálech nebo knihách stále více a více upírán, nakonec si užije zážitek, který přesahuje kinematografii.
Mechanická oranžová
K DISPOZICI NA JAKÉKOLI Z TĚCHTO PLATFORMY:Jestliže si dnes Tarantino vymýšlí násilí a dokonce i spiknutí, aby naturalizoval jeden z pohnutek, které se v sociální sféře nezbytně stahují z lidského repertoáru, Kubrick se často ponořil do anarchického pocitu násilí jako kanálu vyjádření ega.
Je pravda, že v případě tohoto příběhu, dříve beletrizovaného o Anthony BurgessPatologické znaky nepochybně znamenají onu nihilistickou chuť, onu nevraživost vůči ostatním, která nemá o nic větší význam než psychiatrická analýza, která ukazuje na dystopii naší stále více individualistické společnosti. Nutno připomenout, že film je promítán do 90. let z let 60. A jelikož každý tvůrce skenuje horizont s tím fatalismem, který vede minimálně k apokalypse, nic jiného se ani čekat nedalo.
Jde o to pozorovat u Alexe, hlavního hrdiny a vůdce jeho gangu, onu lidskou bytost zbavenou svědomí. A odtud zvažujeme možnosti, že nerovnováha, narušené svědomí nebo cokoli, co to hýbe, může být „přesměrováno“ k myšlence dobrého občana. V pokusu je živobytí filmu, ze kterého mrazí, který nás znepokojuje, ale který je uzpůsoben jako procházka do nejhorších pekel lidské vůle, když je nasměrován k pohodlnému zlu a jeho paralelní destrukci.
Kovová bunda
K DISPOZICI NA JAKÉKOLI Z TĚCHTO PLATFORMY:On tady moje puška, tady moje pistole! Obraz nemotorného rekruta, který se v koupelně vymkl kontrole. Ponížení přesahující typický sparťanský obraz. Oficiální snímky vietnamské války se vždy snažily smýt obraz jejích čestných vojáků, kteří se snažili osvobodit svět.
Kubrick kroutí otázkou vojenské organizace a chování vojáků ve válce, jakmile byli vycvičeni v podceňování života. Mezi poníženími, přezdívkami a sanbenity přicházejí tito vojáci na frontu, kteří jsou schopni všeho. Nepřítel je kdokoli a spoušť lze snadno vystřelit, když už nejsou žádné skrupule.
Nakonec, za pohledem tisíce metrů, který zbývá každému vojákovi, který měl možnost vidět hrůzy zblízka, to duše snese dál bez rozdílu střílet. Protože jediné, na čem záleží, je zůstat naživu.
2 komentáře k "3 nejlepší filmy Stanleyho Kubricka"