Ve výkonech Christopha Waltze je něco zlověstného elegance. a náš přítel Quentin Tarantino věděl, jak to okamžitě odhalit k větší slávě tohoto jedinečného herce. Jakákoli scéna v jeho rukou nabývá nových rozměrů v jakékoli předstírané psychologickém napětí.
S Waltzem je napětí nebo thriller nově definován. Protože jeho úsměv přitahuje náznak lidskosti, aby se nakonec vydal vstříc nejpřísnějšímu trestu. Alespoň tak tomu je v některých jeho nejparadigmatičtějších filmech. Nejde o to, aby si Waltz zaškatulkoval sám sebe, protože role jsou velmi odlišné, ale přenáší ten otisk na všechny z nich, onen elektrický šok nepředvídatelného, krutost, kterou s potěšením vychutnávají ty nejzlejší mysli přenesené do kina.
Samozřejmě, že v repertoáru Waltzu nejsou jen temné postavy. V některých jeho filmech si totiž jeho postavy dokážou pohrát s onou tragikomickou dualitou až k všeobecnému zmatku. Ať je to jak chce, jako hrdina či antihrdina je Waltz jedním z těch herců, kteří nenechají nikoho lhostejným.
Top 3 doporučené filmy Christopha Waltze
Zatracení parchanti
K DISPOZICI NA JAKÉKOLI Z TĚCHTO PLATFORMY:Ztělesnění zla pro Waltze ve filmu, kde se touha po pomstě formuje jako dlouho očekávaný uchronický plán. Protože plukovník Hans Landa je horší než samotný Hitler. Na své cestě světem nasbírá všechen cynismus, aby mohl žít na té či oné straně podle toho, jak může být jeho kůže svobodnější.
Scény, kde jeho burleskní a vyšinutá přítomnost, zlověstná, nihilistická a zaměřená výhradně na rozsévání bolesti, ať jde kamkoli, nakonec nesou nezbytnou váhu spiknutí, kde by Brad Pitt mohl být jeho nejmachiavelistickým protivníkem. Vítězové a poražení sedící u jednoho stolu na svátku násilí.
Zatímco Evropa krvácí k smrti během nacistické okupace druhé světové války, malý prapor pomstychtivých židovských vojáků pod vedením Alda Rainea je vycvičen k odvážnému činu: zavraždit Hitlera a nejvyšší představitele německé Třetí říše.
Příležitost se jim naskytne v Paříži při promítání v kině, které řídí skrytá oběť nacistického násilí Shoshanna Dreyfus. Ve spoluvině s ní se skupina mužů pokouší dostat do hlavního města Francie přes území kontrolované nacisty v sebevražedném pokusu o pomstu proti "Fürher". Vzbudí podezření mezi německými vojáky a čekají na ně krvavé a nezapomenutelné šarvátky, než se vůbec přiblíží svému cíli.
Django Unchained
K DISPOZICI NA JAKÉKOLI Z TĚCHTO PLATFORMY:Tarantino má schopnost točit filmy ve filmech. Něco jako divadelní kulisy, kde se může odehrávat velká část závěrečné minuty filmu a která se občas stane v rámci děje soběstačná. A že není snadné udržet divákovu pozornost, pokud se děj neposouvá dopředu a postavy bloudí jedinou místností.
Waltzovy scény v tomto filmu nás konfrontují s rasistickým a zkaženým násilím. A tentokrát je na něm, aby si zahrál v jakémsi hrdinovi proti a DiCaprio který se zdánlivě proměnil ve valčík. To se dalo čekat a Tarantino nás však poráží tím, že při této příležitosti otáčí tváře, které představují dobro a zlo.
V Texasu, dva roky před vypuknutím americké občanské války, král Schultz (Christoph Waltz), německý nájemný lovec na stopě atentátníků, kteří je sbírají na jejich hlavy, slíbí černému otroku Djangovi (Jamie Foxx), že ho v případě pomoci osvobodí. on je chytí. Přijímá, protože pak chce jít hledat svou ženu Broomhildu (Kerry Washington), otrokyni na plantáži, kterou vlastní statkář Calvin Candie (Leonardo DiCaprio).
Velké oči
K DISPOZICI NA JAKÉKOLI Z TĚCHTO PLATFORMY:Paradigma toxického vztahu macerovalo s tímto vývojem submisivních let. Margaretina kreativita utlumená rostoucím egem jejího manžela Waltera. Ví, jak vést svou ženu, ví, jak využít husu, která snáší zlatá vejce, protože jeho malířské dílo je v jeho době uznáváno jako něco velmi výjimečného.
Jde o to, že Walter nabude přesvědčení, a udělá to samé s Margaret, že by to měl být on, kdo se ujme práce. Kdo podepisuje a kdo výstavy prezentuje. Ve velké lži Walter špatně pohřbívá své tvůrčí frustrace. Protože v hloubi duše ví, že je Margaret, že není nikdo, kromě pouhého komparzu na očích veřejnosti. A tak to, co mohlo být v té době typickým případem domácího patriarchátu, dostává v tomto filmu nakonec další rozměr.
Margaret Keane je malířka, která se vyznačovala kresbou dětí s extrémně velkýma očima, které narušovaly tradiční harmonii a proporce obličeje, na které byla veřejnost zvyklá. Jeho dílo okamžitě vyvolalo velkou senzaci a stalo se jednou z prvních nejpozoruhodnějších komerčních produkcí 50. let, kde úspěch poprvé usnadnil jeho přístup a zvýšil jeho dopad na větší počet lidí. Umělcovo dílo zaplavilo ulice Spojených států.
Přes svůj úspěch žila nesmělá umělkyně ve stínu svého manžela, který se veřejnosti a mínění prezentoval jako autor jejích děl. Margaret se rozhodne převzít situaci a odsuzuje Waltera, který se domáhá svých práv a výhod a stává se jednou z propagátorek tehdejšího feministického hnutí. Příběh o ženském boji v době, kdy se věci po celém světě začaly měnit.