Pomstychtivá aura, která se točí kolem Bulgakov že jeho vlastní bezohledná a burleskní literatura se objevuje ke kritice s realitou maskovanou pod pohádkovým nebo dokonce fantastickým, dělá z něj autora, který přesahuje z díla ožívajícího, deformované kroniky a maskované parodie.
Bulgakov, otravný pro velkou část sovětských mocností, od nichž se těšil přízni, když pracoval jako lékař nebo když byl podobným kronikářem (pro které se ale stal nepohodlným, když se rozhodl věnovat literatuře), se postupně stal druh disidentského spisovatele, pronásledovaný a pronásledovaný politickou policií, ale při nesčetných příležitostech si zachraňoval kůži. Snad kvůli svému otevřeně fiktivnímu přístupu, ve srovnání s nímž se z kritického realismu dalo vytěžit jen málo.
Možná proto se jeho nejkritičtější dílo, jako například „Mistr a Margarita“, stalo tím, že dílo nebylo nikdy zcela dokončeno, vždy bylo drženo v šuplíku a čekalo se na příznivější okamžiky a průběžně se opakovalo až do jeho smrti, a dokonce i při jeho pozdější záchraně. O mnoho let později.
Bulgakov, také skvělý spisovatel povídek nebo románů, zdědil ledový existencialismus Čechov pouze to, že prošel hranolem, který sahá od jeho vlastní znepokojivé zkušenosti jako lékaře k jeho privilegovanému zaměření na historický vývoj.
Nejlepší 3 doporučené knihy od Michaila Bulgakova
Učitelka a Margarita
Vůle k moci je v podstatě natolik podobná jakémukoli historickému okamžiku, že porozumění platnosti takového díla se stává srozumitelnějším. Ale jako každá jiná lidská vůle se při mnoha příležitostech zdá, že ji v pekelném ohni ukoval kovář jménem Ďábel, kterého zmírnil Bůh, který stvořil člověka jako neuspokojivý projekt.
Až ďábel dorazí do Moskvy na pravidelnou prohlídku každého města, které se otevřeně odevzdá jeho návrhům, najdeme epického hrdinu jako Margarita, na vrcholu Dante, protagonisty, který létá vysoko nad všemi druhy obyvatel města, které dokonale následuje diktát mizerného lidského stavu.
Ďábel, hrdý na své dílo, však setrvává v té Markétě, která neslevuje z pohodlného pokušení zla, které vládne slabostem a pokušením, která jsou snadno zkorumpovatelná a podivně ospravedlnitelná mezi rozumem a svědomím.
V jádru příběhu je bod podivnosti, ale ne úplná dekonstrukce díla, která nám ukazuje rušivý výtvor na dobu autora. Vlákno je jasné a kuriózní metaliterární podzápletky daleko od hlavního historického momentu (v čase i prostoru) slouží k tomu, aby vše propojilo, intenzivněji se soustředilo na hlavní scénu, budoucnost ďábla skrze svět, který si udělal jeho věrný dvůr, mezi odporné a komické.
Kromě Margarity, improvizované hrdinky s možnou zbytkovou morálkou navzdory všemu. Protože bez ohledu na to, jak moc se nám o jablku a ráji říká, je více než pravděpodobné, že to byl sám Adam, kdo vyřezal ovoce. Čert by se postaral o zapsání všeho pozpátku.
Smrtelná vejce
Snad jediným způsobem, jak čelit totalitě, abychom s ní mohli bojovat z občanského svědomí, jsou bajky ve stylu George Orwell nebo satirická fantazie, kterou tento román představuje.
Protože je určitě jedno, jestli jde o diktátorský režim, ať už levicový nebo pravicový. Problémem je strach, následná podřízenost a z toho odvozená schopnost udělat z většiny občanů otrocké věřící. Až k více než možnému útoku na vše, co zní jako nesouhlas ze strany kteréhokoli z jedinců nakažených tímto počátečním strachem. Pod vrstvu fantazie, která tak fantazijní není, autor posílá drsnou realitu se svými obvyklými výbuchy humoru, někdy zraňujícího, vždy bystrého a inteligentního.
Profesor Persikov se zabývá vyšetřováním falšování zvířat a rostlin tak, aby neúměrně rostly (to zní jako naše genetická změna potravy). Ale nakonec jejich zvířata a šablony, podmíněné vládními požadavky na posílení této kapacity, dosáhnou znepokojivých, monstrózních, snových úrovní velikosti... A samozřejmě nakonec monstra najdou cestu k útěku a hrozí, že se zničí. celé Rusko kvůli hlouposti těch, kteří věří, že mohou ovládnout všechno podle svého rozmaru.
Morphine
Pokud by to šlo pojmout Edgar Allan Poe byla reinkarnována do ruského spisovatele, bylo možné toto dílo chápat jako nejjasnější důkaz. Kromě konečného záměru jednoho nebo druhého autora, nepochybně poznamenaného historickými okolnostmi každého z nich a tvůrčím otiskem, který je nakonec vedl k psaní, vedla k této kreativitě někdy i souběžná náklonnost k fantastice obou autorů a vkus narkotik zakrytý.
Provést a provést nás čtenáře těmi scénáři, které v životě navštěvují běžní uživatelé různých drog. Jde ale o to, objevit v díle, jako je toto, popis procesu, inscenace cesty do těch psychedelických rájů, v tomto případě vtažených do vědomí morfiem.
Bulgakov jako mladý lékař a možná předběhnutý svou profesí, čelící situacím, které si nepředstavoval, se obrátil k této droze, aby se vyhnul. V této knize procházíme těmi dny, kdy mladý lékař čelil svému ztroskotanému nástupu do praxe tím nejsurovějším a nejneočekávanějším způsobem, čelil případům, které by pro svou specializaci nikdy nemohl spočítat.
