V síni slávy mytologizovaných amerických spisovatelů (kde jsou knihy Salinger, Kapota, Bukowski, Hemingway o kennedyho nástroj mezi ostatními), Lucia Berlín Nedávno vložil svůj klín a své dílo do té hořké příchuti „spravedlnosti“ úspěchu, která přichází ve špatnou dobu.
Protože více než deset let po její smrti trvalo, než její „manuál na úklid žen“ dosáhl celosvětového úspěchu, který si plně zasloužil z toho hrubého, magického, nadějného, melancholického, rozporuplného a v podstatě lidského realismu, odhaleného jednoduchostí jeho úderů vklouzl do nastavení a postav.
Je pravda, že stejně jako u jiných autorů té velké skupiny mytologizovaných je i ona rušivá životně důležitá část samotné stvořitelky nasáklá tím razítkem autenticity, odhalením vize světa z okrajů společenských konvencí.
Dny Lucia Berlín Uskutečnily se onou vynucenou improvizací odtržení od jakéhokoli vzorce normality. Pro tvůrce není nic lepšího, než být a nečlen. Pro člověka není nic horšího, než hledat kompromis mezi výraznými nedostatky všeho druhu.
Jediná zřejmá věc je, že když Lucia Berlín začal psát, frisaba, ta narativní excelence těch, kteří jsou odděleni, zatracených, těch, kteří nesouhlasí s pokyny a vzorci. Protože pouze tito autoři jsou schopni cestovat do pekla, aby nám o nich řekli.
3 nejlepší knihy od Lucia Berlín
Příručka pro čističe
Když uslyšíte již opakující se citát, že revoluce bude feministická, nebo nebude, dává povaha této knihy zvláštní smysl. Stereoskopické vidění životů, které tvoří větve této knihy, nabízí úlevu a velikost síly ženství. Svět je i nadále agresivním prostorem pro všechny, zejména pro ženy v 50. letech ve Spojených státech, kde rostoucí práva ještě nebyla podporována realitou svědomí.
Otázka, která z tohoto magického souhrnu příběhů z ženských vesmírů vyplývá, je, jak čelit té fatální stránce, která může pocházet z prosté smůly nebo ze ztráty horizontů z jakéhokoli nedostatku, který nakonec dorazí. Více než čtyřicet příběhů s jejich jasným poutem, ale tváří v tvář rozmanitosti tolika protagonistů.
Vesmír plný hvězd víc než obvyklý literární mikrokosmos, celek pečlivě sešitý z každého příběhu, který by klidně mohl být románem. Z vlastních zážitků autorky, která nejednou zabírala okrajová místa, je toto kompendium drsných příběhů, někdy burleskních (s tím nezbytným humorem k přežití), kyselých a ohromně emotivních až mrazících.
Jednu noc v ráji
Nejhorší na tom, že jste mimosezónní tvůrce, je obvykle to, že nejvroucnější přijetí ze strany veřejnosti nastává právě tehdy, když už člověk chová slézy. Legenda o Lucíi Berlinové jako prokleté spisovatelce, vybudovaná z rodinného vykořenění a konsolidovaná z jejího bouřlivého citového života, rostla, až se stala emblémem absolutně svobodné tvůrkyně, pevným závazkem k životu v jejím extrémním experimentování, které ji provázelo intenzivní existencí. ve všech možných aspektech tragické i komické.
Zásadní paralelismus stylu a narativního formátu s Raymond Carver ponoří se do myšlenky, že jen ti, kdo navštíví peklo, mohou nakonec vytvořit ty nejkrásnější příběhy, pochopené v celé své velikosti později, když se zdá, že omezení každé éry byla poražena vzdáleným časem a prostorem.A tak tento svazek dodnes přichází s více než dvaceti příběhy vášnivé učitelky a uklízečky, všech těch žen, kterými Lucía Berlin nečekaně byla při své histriánské cestě světem. Příběhy, které občas zachrání momentky štěstí a brzy poté se ponoří do melancholie (toho štěstí ze smutku, který umí vyvolat v próze jako verše pro duši jen velcí tvůrci).
Ve svém hektickém životním dobrodružství byla Lucia stejně postav jako těch, kteří se v těchto příbězích objevují. Noc v ráji vyzařuje citlivost smutku a radosti, touha po tom, co nikdy nebude, a užívání si bezvýznamného. Mezi stránkami těchto příběhů trpíme rozčarováním a drsnou realitou lidské přirozenosti v jejím nej perverznějším aspektu rozumu a hned poté objevujeme nejužitečnější filozofii k překonání jakéhokoli transu.Pro Lucíu Berlin jsou její postavy absolutními protagonisty duše, duše vystavené všem jejím možnostem z jednoduchosti světa, který je vždy malý a vždy odsouzen k zoufalství.
Vítej doma
Kniha, která uzavírá případ mýtu o Lucii Berlínové. Jeden z těch svazků pro čtenáře oslněný životem a dílem autora. S vřelostí titulu nás tato kniha ještě více přibližuje autorce v jejím nejosobnějším kontextu.
Mezi stránkami najdeme dobré kompendium vesmíru Lucía Berlin, včetně dopisů nebo grafické dokumentace zachráněné ze světla, mezi stíny, z tohoto spisovatele.
Všichni tito mytomani tohoto znovuobjevení spisovatele naleznou sílu již autobiografických příběhů ve Spojených státech plných zlomených snů, jako jsou ty autorovy, skvělého představitele této lidské bytosti viděné jako ztroskotanec pro všechny ostatní smutné obyvatele nudy poznamenané rytmem společnosti tak schopné odcizení.
Z tohoto důvodu je v neštěstí Lucíi Berlín zachráněn obdivuhodný prostor svobody pro duši, hladovějící před okolnostmi, ale obdařený nedosažitelnými esencemi pro průměrnost.
Další doporučené knihy od Lucíi Berlin
Nový život
Nezbytné vykořenění, abyste se ocitli mimo známé. Kočovný pud jako základ antropologie se ztratil s prvními osadami, se sedavým způsobem života, který proměňuje zemi ve vlast a uzavírá duši. Lucía Berlin odtamtud prchá, před nebezpečnými stereotypy, před fixací představ, před pastmi rutiny. Začít nový život může být výběr dobré knihy ke čtení.
Tento svazek, který pro čtenáře ve španělštině připravil exkluzivně jeho syn Jeff Berlin, shromažďuje patnáct dosud nepublikovaných příběhů v našem jazyce, z nichž deset původně vyšlo v jeho povídkových knihách, ale nejsou obsaženy v Manuálu pro uklízečky ani v Jedné noci v ráji; některé se objevily pouze v časopisech,
jako šokující "Suicidio" a další zcela nepublikované, jako "Manzanas", jeho první příběh, a "The Birds of the Temple", nezapomenutelný portrét života jako pár. Také řada objevných článků, esejů – mezi nimi i „Bloqueada“ – a úryvky z jeho nikdy nepublikovaných deníků. Jeff Berlin nám poskytuje privilegované informace o textech a jejich genezi a také krátkou závěrečnou prohlídku Luciina života.
Jak píše Sara Mesa v prologu, «číst tyto nepublikované texty znamená být svědkem transsubstanciace života ve fikci. […] Privilegium“. Emoce, něha, ironie podbarvená bolestí a melancholií, život samotný vykreslený svým nezaměnitelným stylem a témata, která jsou pro něj tak jedinečná: láska, mateřství, sex,
Přátelství a rivalita mezi ženami, literaturou a jako nikdy předtím i smrtí se snoubí na těchto stránkách, které nás zvou k odhalení nebo znovuobjevení toho, kdo je po letech nespravedlivého zapomnění dnes kultovním autorem na vrcholu Carvera a Bukowského, uctívaným tisk, knihkupci, spisovatelé a čtenáři.
