Stejně jako ostatní skvělí autoři (jako například on sám Frank McCourt, také irský se kterým Colm Toibin sdílí krajiny z paměti vytvořené v literatuře) Tóibín při svém vyprávění při mnoha příležitostech mezi svým světem a představovanou fikcí vytváří hru zrcadel.
Když je znám autor, je lépe rozluštěna intencionalita jeho díla, zaměření na osobní aspekty jeho protagonistů nebo na scénáře jeho vlastního života.
Ale milost spočívá v tom, že se z toho osobního stane univerzální prostor. A Tóibín dokáže extrapolovat vše směrem k tomu nejčistšímu člověku. Protože ve výjimečných, v podivných, v duši široce otevřených je místo, kde se nakonec identifikujeme více než s domnělými normálnostmi nebo průměrností.
V bibliografie Colma Tóibína Nacházíme různá témata a skoky mezi beletrií a literaturou faktu. V jeho více než deseti románech nás baví vždy inovativní přístupy mezi opakujícími se scénáři, v některých případech metaliterární při hledání přepisu každého spisovatele ponořeného do oceánů slov..., vždy jednoho z těch autorů, kteří literaturu překračují na jinou úroveň.
Top 3 doporučené knihy od Colma Tóibína
Dům jmen
Oresteia má to nesmrtelné pracovní místo. Jeho bezvadná ochrana od starověkého Řecka až do dnešního dne z něj činí spojení se vznikem naší civilizace, komunikačním kanálem se světem, ve kterém to všechno začalo.
A jak říká latinský citát: „Nihil novum sub sole“, výklad tohoto kniha Dům jmen„Colm Tóibín nám připomíná přesně to, že pod sluncem není nic nového. Divadlo, kterým prošly postavy Aischylovy Oriestíady, zůstává stejné i dnes. Protože, cituji při této příležitosti Terence: Homo sum; humani nihil a me fuck alienum. Jinými slovy, nic, co je lidské, není cizí.
Od prvního člověka až po toho, kdo řekne poslední sbohem, budeme stejní, stejné emoce, stejné bolesti a vášně, stejné ambice, stejná nenávist a stejná láska jako jediná vůle, která dokáže vše spojit dohromady. .
Ať tak či onak, z praktického hlediska je vždy riskantní navštívit klasiku a odstranit část její patiny, aby se v aktuální době dobře hodila. Pouze bohatá znalost záměru za klasickým dílem této hloubky umožňuje tento magický překlad autorových pocitů a záměrů.
Není ale pochyb, že Colm Toíbín uspěje. Stiskněte klávesu. Podaří se mu vybrat nejhlubší postavu ve hře: Clytemnestra, ženu a matku plnou hněvu a potřebující finalistickou spravedlnost. Dosažení proniknutí do psychiky této tisícileté ženské postavy dává této interpretaci nálepku mistrovského díla.
Výsledkem je, že najdeme spiknutí, se kterým se budeme kultivovat, zatímco budeme znovu prožívat historii našich nejstarších předků, tuto historii, která byla nádherně vryta do legend a mýtů, které Oriestíada přinesla do našich dnů.
Brooklyn
Irové našli svou zaslíbenou zemi v New Yorku a udělali z tohoto města kolonii se svou importovanou výstředností a udržovali se dodnes v neustálém míšení lidí.
Otázka toho, že se Irové stanou Američany, má od svého počátku v 19. století něco romantického. A to probouzí strhující obrazy, které létají nad špinavou realitou přeplněného města již v těch letech a s velmi obávaným předměstským životem.
Tento román se odehrává mnohem později, v polovině 20. století, ale zachovává si příchuť mezi romantikou, melancholií a aurou nečekaného, která hýbe životem Eilis Lacey, rozhodnuté vytvořit si nový život v Brooklynu. její hluboké rodné Irsko.
Se střídmostí, virtuozitou a psychologickým nadhledem současného mistra, kterým je, Colm Tóibín, jeden z nejlepších irských spisovatelů současnosti, vystavěl šokující příběh o osudu, jehož průsvitný povrch skrývá hloubku, v níž se skrývá nevyčerpatelná složitost.
Eilis si kousek po kousku razí cestu do Brooklynu v padesátých letech a navzdory nostalgii a útrapám exilu dokonce nachází první lásku a příslib nového života. Nečekaně ho však tragická zpráva z Irska donutí vrátit se a čelit všemu, před čím uprchl.
Svědectví Marie
Kdy JJ Benitez Svou práci nám nakonec představil v sérii „Trojský kůň“, objevili jsme onen možný paralelní svět kolem existence Ježíše Krista.
Pomineme-li fikce, pouhá skutečnost, že jste se zasadili do oněch časů tak transcendentálního charakteru, byla velkou pobídkou, která díky dokumentaci a zasazení měla úspěch i mimo samotný děj. Při této příležitosti se do Maríi ponoří Colm Tóibín, matka Boží, ve svých dnech poté, co ztratila svého syna takovým nešťastným způsobem. S velkými fikcemi to nemá nic společného, právě naopak. Přistupujeme k matce a hledáme odpovědi, abychom našli klid.
Bolest ze ztráty Marie se v katolické představivosti stává paradigmatem naší existence, příkladem odolnosti. Odtud Tóibín sleduje onu zásadní trhlinu v našem osudu jako druhu s vědomím našeho zásadního omezení: času.
V tomto ohromujícím příběhu Colm Tóibín dává hlas Marii, rozervané ženě, která si po násilné smrti Ježíše pamatuje podivné a pohnuté události, které ji potkaly. Mluvčí zde není ani panna, ani bohyně, ale židovská matka, občanka jednoho konce Římské říše, kde jsou stále podporovány helénské obřady, přesvědčená, že její syn se nechal zkazit škodlivými politickými vlivy.
Sama a ve vyhnanství, nostalgická po svém manželovi a po čase klidu a bezpečí, který byl náhle zničen Ježíšovým zapojením do nepokojů, zdánlivých zázračných uzdravení a úkladů, které skončily ukřižováním muže, kterého nosila ve svém lůně, vzpomíná Marie a rozhovory.
S mimořádnou virtuozitou a obdivuhodnými dramatickými schopnostmi skládá Colm Tóibín na těchto stránkách skutečný stabat mater současný, plný světla a bolesti, nářek, který vychází z tradice a pokračuje dodnes.
